Jako výroky soudu, čas v jednom proudu, čas poznání
vůně dlaní a žen, krajka a jen zvon vyzvání
jezdit cizinou autem s mizinou, hleda pobřeží
ptát se uprostřed spaní na první maják, jak vypadá
s mapou v zákazu stání
Jednou pozdravit svět, hledat tvary těch let, zvuk početí
mít jak úpatí hor, jako trosečník vor, jako objetí
hrany ztracených přátel, co asketa páter pohladí
zkoušet ten jeho půst, který naučí růst, mi poradí
s mapou v zákazu stání
Nevím jestli mám strach, symbol cesty je prach odvátí
když vlny mě nesou na skalní maják a pak obrátí
Nejsem požehnán, jen tou vodou hnán, stopy vyblednou
zůstal už jen ten jas, dětský pláč, cizí hlas tak najednou
s mapou v zákazu stání
